Článek

„Covid mi sebral dvě práce,“říká Monika Satoranská

„Covid mi sebral dvě práce,“říká Monika Satoranská

Monika Satoranská v nedávné době byla oceněna nejlepší českou basketbalistkou 3x3, ale sama řadí jeden úspěch ještě trochu výše. Letošní pandemie ji značně zasáhla, neboť během chvíle přišla o basketbal, ale i školu, kde pracuje jako učitelka. Její civilní povolaní byl i částečně důvod proto, proč nepřijala nabídku z Brna a zůstala v Chomutově. Teď už vyhlíží novou Levhartí sezónu, u které věří, že začne i s diváky, neboť jedno z největších chomutovských překvapení pro ni byla loňská návštěvnost na zápasech ŽBL.

Na slavnostním galavečeru Basketbalista roku jste byla oceněna nejlepší basketbalistkou 3x3, tušila jste, že takové ocenění může přijít?
Nečekala, byla jsem překvapená, neboť zase tak dlouho 3x3 nehraju a napadli by mne jiná jména, ale je pravda, že jsem první Češkou ve světovém žebříčku.

Kdy jste se poprvé dozvěděla, že jste vyhrála?
Zvonil mi telefon, kde mi bylo řečeno ať přijedu na galavečer do Mariánských Lázní, tak v tu chvíli jsem to už očekávala (smích).

Jak vysoko řadíte tohle ocenění?
Hlavně chci říct, že je to překvapení, ale myslím že můj největší úspěch je zatím asi postup s reprezentační dvacítkou z divize do divize A, protože si možná ani někdo nemusí uvědomit, jak je to náročné vzhledem k tomu, že se člověk nijak nemůže kvalifikovat a je to prostě o dobrém ročníku. Zpětně musím říct, že mne mrzí, že to tenkrát bylo trošku upozaděné, poněvadž tenkrát zaznamenala tuším úspěch na domácím mistrovství ženská reprezentační šestnáctka. A mne se ten postup tenkrát povedl i z osobního hlediska, neboť jsem byla nominována do All-star týmu turnaje.

Moniko zkuste nám popsat, jak jste se vlastně dostala k basketbalu 3x3…
Poprvé to bylo díky studium na Univerzitě Karlově v rámci akademických her a potom to byla tak nějak shoda okolností. V jeden čas se sešli evropské hry v Minsku a Mistrovství světa, kde byla Terka Vorlová a v tu chvíli bylo jasné, že jsou potřeba dva reprezentační výběry v jednom termínu. Já jsem byla trochu v kontaktu s Míšou Uhrovou, která sháněla někoho vyššího a basketbalově komplexnějšího, zároveň jsem v té době hrála s Denisou Harapesovou, která byla nominována do Minsku, tak se to sešlo, my jsme se domluvili a pak už to šlo ráz na ráz. 

Dá se porovnat basketbal 3x3 s klasickým basketbalem?
Já osobně si myslím, že to je úplně jiný sport a nedá se to moc porovnávat. Přirovnala bych to k volejbalu a k beach volejbalu, který byl ze začátku jen rekreační sport, ale časem si našel své místo a podle mě to bude podobně i s basketbalem 3x3.

Basketbalu 3x3 může hodně pomoci Olympiáda, pokud se bude konat. Co vy a Olympijské hry?
Celé je to o sbírání bodů na světovém turné. Logicky čím více výher, tím více bodů. Musím ale říci, že nejsem úplně moudrá z toho systému, který FIBA aplikuje, neboť je to hodně složité a není na první dobrou úplně poznat, jak na tom jste. Co se týče letošní Olympiády, která vlastně není, tak jsme prostě sbírali body a měli jsme zprávy, že bychom měli být v kvalifikaci o OH, ale nakonec se řeklo, že tam nejsme.

Může nějak ještě tohle ovlivnit fakt, že Olympiáda byla o rok odložena?
Osobně si myslím, že ne. Že je vlastně stopstav a týmy v kvalifikaci už nic neohrozí.

Moniko jste ještě v dobrém věku a další OH budou vlastně po té Tokijské už za tři roky. Máte tedy v hlavě olympijský sen?
Když jsem začala 3x3 hrát, tak jsem nad tím vůbec nepřemýšlela. Při té světové turné už jsem to v hlavě měla. Těžko říct, co bude za 3-4 roky. Ale být na OH by bylo určitě super.

Pojďme ke klasickému basketbalu. Jak jste vnímala celou situaci s pandemií a s tím souvisejícím ukončením sezóny?
Byl to šok. Pro mne ještě větší vzhledem k tomu, že dělám ve školství a to vlastně byla jedna z prvních věcí, co se zastavila. Chvilku to vypadalo tak, že sport přežije, sice bez diváků, ale přežije. Nakonec nedopadlo ani tohle a já byla ze dne na den bez dvou podstatných činností v mém aktuálním životě. Byl to to nezvyk celkově. Byla jsem zvyklá na nějaký režim a najednou nebylo nic. Proto doufám, že se to teď už konečně zase rozběhne.

Vybaví se Vám moment, kdy jste se dozvěděla, že se školy zavírají?
Vzhledem k basketbalu jsem měla ve škole jen půl úvazku a v ten den jsem měla učit v až odpoledne. Při cestě do práce mi pípla zpráva, že je mimořádná porada, kde nám řekli, že dneska to doučíme a pak se uvidí. Jak to dopadlo, to už všichni víme.

Monika jak daleko nebo blízko byl Váš odchod z Chomutova? Měla jste jiné nabídky?
Měla, nejdřív sem nad tím nechtěla přemýšlet, ale ta nabídka byla opravdu lákavá.

Proč to nakonec nedopadlo?
Byla to nabídka z Brna a kdybych ji vzala, tak bych zase „jenom“ hrála na plný úvazek basketbal, což už asi nechci. Chci žít už civilní život a to, že ho v Chomutově můžu spojit s basketbalem je příjemné plus. Ještě bych chtěla zmínit parádní partu tady v Chomutově, která také sehrála svou roli.

Jak zvládáte cestování do Chomutova?
Myslím, že tohle je to nejhorší (smích), to ze mne tahá nejvíce energie. Uvidíme jak to bude vypadat letos, protože nám odpadl evropský pohár a cestování hlavně v týdnu bude méně.

Začne podle Vás letošní sezóna dle plánu.
Musím věřit, že ano. Covid už asi nikdy nezmizí, ale to neznamená, že máme být už neustále omezeni. To se týká i školy. Neumím si představit, že bude jeden pozitivní případ v celé škole a zavře se celá. Takhle to nikam nepovede. To samé se týká i sportu.

Máte očekávání před letošní sezónou?
Nejsem ten typ člověka, který by vyhlašoval cíle v podobě přesného umístění, ale určitě bychom si chtěli zahrát play-off a vylepšit loňské pozice.

Nová sezóna se blíží, ale napadne Vás nějaký největší zážitek z té loňské?
Určitě první zápas ze Slavií, kde byla plná hala a na to moc nejsem zvyklá (smích). Hraji ligu už několikátým rokem a ty návštěvnosti jsou špatné. Tady bylo příjemné překvapení i v průběhu celého ročníku. Také musím pochválit kvalitní zázemí.

Aktuálně jste na soustředění, trpíte hodně?
Nooo (smích, z dálky se ozývá trenér Tomáš Eisner: Já poslouchám) , tak teď nevím, co mám říct (smích). Rozhodně je to větší zátěž, než v loňské přípravě.